AIRSOFTOVÝ TÝM

 Letošní AS Portál – Operace Zaragua byl ve znamení novinek. Oproti předchozím ročníkům se akce konala poblíž Oldřichova u Písku a další novinkou bylo rozlišení herních stran pomocí pokrývky hlavy. Cílem bylo vydělat co nejvíc dolarů a k tomu sloužily tři lokace: diamantový důl, pole plné koky a chemická laboratoř – varna. O to usilovaly hned čtyři herní strany: armáda generála Joseho Nera (helma/lodička), povstalci z Lidové osvobozenecké fronty LOF (baret), nadnárodní důlní korporace COPROX (kšiltovka) a drogový kartel El Mosto (šátek).

Jako herní stranu jsme si zvolili COPROX, jejímž velitelem byl Krbec z Airsoft Club Bystré, s nímž jsme již měli tu čest na Ultimate Battle 2013. V páteční podvečer jsme dorazili na parkoviště, kde nám byly změřeny úsťové rychlosti našich miláčků, a po jejich opáskování jsme se vydali zbudovat naše přístřešky. Poté jsme se v off zóně odměnili pivkem a klobáskou, pokecali jsme a šli spát. Ráno, po registraci posledních dorazivších, byl nástup, rychlé seznámení s pravidly a přesun na základny jednotlivých stran. Ta naše byla poblíž diamantového dolu, který jsme hned po zahájení obsadili. Po vytěžení první várky poslal Krbec čtyřčlennou skupinku s bednou s diamanty na hranice Zaragui za překupníkem, který za ně platil dvojnásobek toho, co bychom dostali na základně. Byli ale napadeni a museli se stáhnout. Poté bednu dostal na starost náš tým s úkolem obejít nepřátelské základny a na jihozápadní hranici ji předat překupníkovi. Na pomoc jsme měli hochy z Bystrého a pár dalších, celkem nás bylo asi patnáct. Butch velel, Simír s Lukýnem nesli diamanty, James a Kethel je kryli a já se držel vpředu a spolu s předvojem z Bystré jsme hledali bezpečnou cestu. Měli jsme dost času, tak jsme si dali záležet, abychom na sebe zbytečně neupozornili. I přes jistě slušnou palebnou sílu jsme nechtěli riskovat střet s nepřítelem, když jsme přepravovali všemi chtěné zboží za 400 000 USD. Vše se povedlo bez jediné nepříjemnosti, takže jsme se mohli v plném počtu vrátit zpět k dolům, na které již hojně útočili nepřátelé z dvou sousedních skupin. Brzy po našem návratu jsme opět vyrazili za překupníkem s další bednou diamantů. Po zkušenostech z předchozí cesty jsme vyrazili jen v šesti, místo předání se nezměnilo, takže jsme zvolili víceméně stejnou trasu. Dorazili jsme s dvacetiminutovým předstihem, tak jsme se rozmístili po okolí, bednu schovali v nedalekém křoví a čekali. Já jsem vylezl na jeden ze stromů a sledoval jsem terén směrem k nedaleké základně Lidové osvobozenecké fronty. O naší přítomnosti zjevně věděli, ale začali nás napadat střelbou z dálky až asi po čtvrt hodině. Jeden z bareťáků se pod krycí palbou ostatních povstalců přikrčen vydal naším směrem a dostal by se mnohem blíž, kdybych ho z mé vyvýšené pozorovatelny nedostal. Vzápětí se déšť kuliček snesl do koruny břízy, kterou jsem posléze kvapně opustil, kryt palbou z Kethelova Scaru. Po pár minutách, mnoha vystřelených kuličkách a jednom použitém obvazu konečně dorazil překupníkův džíp. Prakticky pod nepřátelskou palbou jsme vyměnili diamanty za dalších čtyři sta tisíc a ihned poté jsme opustili pro nás velmi horkou půdu a vrátili se oklikou na naši základnu. Mezitím Krbec připravoval útok na kokové pole, takže když jsme přišli, hned jsme vyrazili s ostatními. Kousek před plantáží jsme se rozdělili, část šla spodem, podél cesty a potoka a zhruba dvacet nás šlo vrchem. Po slabém odporu, který jsme překvapivě rychle zlomili, jsme dobyli svah nad polem s výnosnou surovinou. Ne však nadlouho, vzápětí jsme byli napadeni zepředu i z boku a následně i z týlu. Vypadalo to, že se proti nám spojily ostatní tři strany. Ale skutečnost byla taková, že jsme všichni dostali chuť na koku zhruba ve stejnou dobu. Po tomto neúspěchu jsme se rozhodli pokračovat ve výnosném obchodu s diamanty. Pro naši už třetí bednu s tímto cenným nerostem si měl překupník přijet ke křižovatce na Forrest Road. Přesun i předání opět proběhlo bez problémů. Cestou zpět jsme se zastavili na nehlídané plantáži pro pytel nasbírané koky a Krbec rozhodl, že obsadíme varnu, abychom uvařili náš první kokain. Když jsme překonali odpor zfetovaných obránců z kartelu El Mosto, pustili jsme se do půlhodinového zpracovávání drogy. Úspěšně jsme odrazili pár pokusů nepřátel o získání nadvlády nad aktivní varnou a po dovaření jsme všichni vyrazili nejrychlejší cestou ke křižovatce, kde se mělo konat další rande s překupníkem. Před kokovou plantáží jsme sešli z cesty a začali se šplhat do svahu. V tom nás napadli další šátkaři z El Mosta a donutili nás se stáhnout. U základny jsme se seskupili a po refreshi většina vyrazila k diamantovému dolu. Mezitím jsem od Krbce převzal balíček kokainu a instrukce, kde a kdy se má uskutečnit předání. Doprovod mi dělalo šest spolubojovníků a celý přesun se obešel bez kontaktu s nepřítelem. Dorazili jsme na křižovatku s Forrest Road a hned vzápětí jsme zpozorovali pohyb v lese, směrem od kokového pole. Nepřítel spustil palbu a donutil nás se krýt a palbu opětovat. Padli první z mého doprovodu. Do toho všeho přijel překupník, který, když zjistil, že přijel přímo doprostřed přestřelky, se hned otočil a rozjel se směrem, odkud přijel. To a i fakt, že se útočníci evidentně přesunuli i do našeho boku, mě lehce znervóznilo. Když se vzápětí dvě kuličky zavrtaly do kůry stromu jen těsně vedle mé hlavy, tak jsem to už nevydržel a zavelel k ústupu. Po pár desítkách metrů prodírání se hustým jehličnatým porostem jsem zjistil, že mě nikdo nenásledoval, ale pro mě bylo v tu chvíli hlavní, že kokain v mém záňadří byl prozatím v bezpečí. Přes vysílačku jsem zjistil od svého doprovodu, že se překupník ještě pár minut zdržel kus dál od křižovatky, ale dobře připravení povstalci z LOF nám předání neumožnili. Pokusil jsem se informovat Krbce a žádal o další instrukce, ale byl jsem mimo dosah jeho vysílačky. Můj doprovod už se neozval, tak jsem se rozhodl bezpečně odnést kokain zpět na základnu, když tu jsem náhle narazil na prémiovou bednu, které se měla nacházet zhruba v místech mezi křižovatkou na Forrest Road a severní hranicí Zaragui. Popadl jsem ji a zrychlil tempo, poněvadž o výskytu této bedny věděly už nějakou dobu všechny herní strany. Na základně Krbec jen zářil nadšením nad nalezenou bednou, do které přihodil nepředaný balík kokainu. Pak rozhodl, že bednu i kokainem musíme dostat do off zóny. Rozhodli jsme se pro přesun podél severní hranice státu. Krbec nechal na základně svou pušku a sám vzal do rukou bednu, společnost mu dělal kamarád Jelen z Bystré a moje maličkost. Cesta probíhala bez komplikací, ale jen do té doby, než jsme se dostali do míst, kde jsem onu bednu nalezl. Zastavili jsme. Krbcovi jsem se svěřil s obavou, že můžeme natrefit na hledače bedny, pokud ještě nevědí, že už byla nalezena. Na našem postupu to ale nic neměnilo, rychlým tempem jsme opět vyrazili, já vpředu, za mnou Krbec a Jelen vzadu. Ani ne do minuty se má obava proměnila ve skutečnost, když jsme na naší deváté hodině uslyšeli zvolání „ti jsou mrtví“. Byli to dva bareťáci, kteří Krbce nejprve považovali za mrtvolu, poněvadž v té době zrovna nesl bednu na hlavě, takže měl obě ruce nahoře, což mohlo vyvolat dojem, že již nehraje. Krbec i Jelen se oba rozběhli a v tom si oba povstalci uvědomili svůj omyl a začali střílet. Pozdě. Už jsem klečel u paty nejbližšího stromu a krátkou dávkou dostal toho, který střílel po Krbcovi s bednou. Jeho parťák mi však vzápětí provrtal levou lopatku a já se skácel mrtvý k zemi. Naštěstí se ale kluci bez dalších nepříjemností dostali až do off zóny, kde obě cennosti prodali za krásných a tvrdě vydřených 1 200 000 USD. Vzhledem k tomu, že už bylo po půl šesté a já jel od rána bez pauzy, rozhodl jsem se doplnit kalorie. U našich přístřešků jsem natrefil na Kethela, který s bolavou hlavou odpočíval, oděn do civilního šatstva. Po půlhodině odpočinku jsem bez větších problémů přemluvil Kethela, aby se se mnou vrátil na bojiště, vždyť do konce herní doby zbývaly bezmála tři hodiny. Když jsme ale konečně opouštěli off zónu a vysílačkou žádali Krbce o souřadnice, kam máme přijít, zahlásil nám Lukýno, že hra byla už ukončena. Zklamaně jsem se vrátil ke stanům a čekal na zbytek týmu. Večer jsme se posilnili klobáskama a pivkem a já jsem pak u stanů povečeřel kovbojské fazole s buřtem. Vcelku brzy jsme se rozešli do svých spacáků, abychom nabrali síly na neděli.

Vstali jsme časně, Simír a James vyměnili maskáče i zbraně, Butch si dokonce stihl zabalit svůj stan i ostatní věci do auta a málem díky tomu přišel o tombolu, kterou se organizátoři rozhodli přesunout z nedělního odpoledne na ráno. Oprávněně se obávali odpoledního deště, který se dostavil necelou čtvrthodinu po zahájení nedělního klání, kterého se zúčastnily už jen tři strany. Liberečtí, kteří tvořili prakticky celý kartel El Mosto, odjeli už v sobotu, stejně jako pár dalších z Nerovy armády a povstalců z LOF. I někteří naši spolubojovníci z COPROXu odjeli domů, ale nějak moc to nebylo znát. Oproti sobotě změnili organizátoři polohu diamantového dolu, teď se nacházel zhruba v místech, kde jsem předchozí den našel onu prémiovou bednu. Armáda generála Nera, sloučená se zbytky drogového kartelu El Mosto, měla základnu nejblíž, i přesto jsme důl obsadili a čekali na první těžbu. S tou pak vyrazila malá skupinka za překupníkem. My ostatní jsme hlídali důl, na který začal se stupňující se intenzitou útočit nepřítel. Mezitím se hustě rozpršelo a k nám se donesla informace, že Alfrédovo bareťáci  to zabalili, zbyla jich jen malá hrstka. Tím se značně otevřel prostor u varny, čehož se Krbec rozhodl využít a my opustili doly a vydali se pro koku. Cestou jsme narazili na malý odpor, který pro nás nebyl překážkou. U plantáže už čekali Lukýno, Simír a dva povstalci, s kterými během našeho přesunu dohodl Krbec spojenectví. V určený čas ti dva bareťáci našli pytel s nasbíranou kokou a spolu s námi se vydali dobýt varnu. Plán byl zaútočit z více stran, což se víceméně podařilo. Během útoku jsem se nepozorovaně dostal docela blízko k obráncům schovaným za kmeny stromů, ale můj postup byl zastaven jediným výstřelem, přímo doprostřed zad, bohužel od mých spolubojovníků. Kvapně jsem opustil bojiště a v nedaleké off zóně jsem za 1000 pesos využil výhod instantního refreshe. Asi ve čtyřech jsme se hned vydali k varně, tentokrát z druhé strany než prve. Pobili jsme zbytek obránců a hned jak dorazili schovaní bareťáci s kokou, začali jsme vařit. Z rádiové komunikace nepřítele jsme zjistili, že se chystají prodat diamanty překupníkovi, proto vyslal Krbec úderný oddíl, který měl za úkol bednu ukořistit a následně zpeněžit. Mezitím jsme dovařili a vzápětí i prodali kokain, o výdělek jsme se rozdělili půl napůl s povstalci, kteří se na této várce podíleli tím, že během útoku na varnu ochraňovali nasbíranou koku. Také se nám podařilo z nehlídané plantáže vyzvednout další pytel koky, kterou jsme dopravili zpátky na varnu. To už se vrátil i neúspěšný úderný oddíl. Poté Krbec zavelel k útoku na základnu armády a prakticky všichni kromě našeho týmu vyrazili. My hlídali varnu a po dovaření jsme vyrazili za ostatními. Když jsme se dostali k Nerově základně, tak už bylo prakticky dobojováno. Plnými doušky jsme vychutnávali vítězství, které nám nezkazilo ani pár nepřátel, kteří nás napadli poté, co se připlížili z nedalekého mrtvoliště. Víceméně vzápětí se organizátoři rozhodli předčasně ukončit boje a všichni jsme se vydali na off zónu. Tam jsme celovíkendovou dřinu spláchli jak jinak než pivem a posilnili se klobásou či párkem v rohlíku. Pak jsme si šli zabalit věci, a když jsme vše naskládali do aut, tak přijel Lukýnův odvoz a i my ostatní jsme se rozjeli ke svým domovům.

  Prochi

více fotek - ASportal 2013 - Operace Zaragua